V oblacích

Ahoj, po pár dnech bych opět mohla přidat něco do mého blogu.
Jsem blíž k vesmíru, někde nad Černým mořem, a tak mě napadá spousta myšlenek.
Letíme s Pepínem na vánoční svátky domů, tentokrát bez letenky zpět směr Emiráty. Rozhodli jsme se nechat náš konec roku 2024 a začátek toho 2025 bez konkrétního plánu…moc neplánovat.
Chceme si užít Vánoce, rodinku, místa která milujeme tak nějak bez myšlenky na čas…
Poslední dobou si konkrétně já připadám jak cestovatel v čase a má duše, mé já, touží po obyčejných věcech. Ještě včera jsme plavali v bazénu mezi mrakodrapy a nahlas vyslovovali slova jakoby byla kouzelná….děti.. Vánoce….mlha…vítr…les.. svařák….uličky….vůně dřeva….chleba…
A tak letíme směr náš domov…. necháme vše plynout…
Jasně, že člověk nemůže přestat úplně pracovat, fungovat budu, budeme…ale asi jinak.. více s vděčností, více lásky, více klidu a o tom ty nadcházející svátky jsou…
To co mé, naše, oči viděly, jak spousta lidí chudých či bohatých žije je k přemýšlení… Kde je ten střed? Ta rovnováha? Asi si jí každý musíme najít, tu svou… Takže…cestujte, vracejte se, žijte a děkujte… to je vysoká škola života… tak zas příště…jinak..je 12.12.2024 a mé životní číslo je 14…..v letadle je 13.25….a všude kolem mě je úplně jiný čas….tohle miluju.